Jednoho krásného dne, po večeru stráveném balením všeho nezbytného a přebytečného do batohů, jsme se ocitli na jihlavském nádraží. Vyhlídky na následující kurz nebyly vůbec pro většinu z nás pozitivní, jelikož nás čekalo nádherné deštivé počasí v doprovodu otužujících teplot. Ovšem melancholickou náladu se našemu panu učiteli Šimáčkovi podařilo rozmetat s jeho už tradičními slovy: „Na vodě neexistuje špatné počasí, jen špatná nálada.“ Nezabralo to sice na nás všechny, ale značná část se těmito slovy minimálně probrala z brzkého vstávání.
Jeli jsme ranním spojem směr České Budějovice a již ve vlaku se v našem kupé roztrhla polemika, jestli se dá budějovické pivo považovat skutečně za pivo. Ovšem to je již vedlejší a na výsledku jsme se jednohlasně shodli. Během naší cesty se hrály karty, dojídaly řízky a jiné gurmánské skvosty, vyprávěly historky a také se sázelo, kdo bude onen první šťastlivec, co se s lodí vykoupe.
V Českých Budějovicích jsme měli krátkou pauzu na toaletu a následně jsme nastoupili do autobusu, který nás odvezl do kempu. Nálada už byla značně odlehčená a všem se ulevilo hned po příjezdu do kempu. Dostali jsme hodinu na rozložení stanů, vybalení věcí a převléknutí. Poté jsme byli seznámeni s našimi „koráby“ a po důkladné instruktáži jsme se mohli vydat vstříc značně živé řece.
Cestu jsme všichni až do dalšího kempu přežili, na což dnes koukám s úsměvem, jelikož mnoho z nás bylo na vodě prvně, včetně mne. Hned první den jsme si zkusili sjezd jezů a vytahování nohou z hustého bahna. Co bahno vezme, již nevydá, tudíž tam někteří z nás nechali boty, hodinky a někteří také nervy.
Počasí nám již od první dne nepřálo. Silný déšť, vítr a ledová voda hrála proti nám, ovšem ani tímto se 3.B nenechala zastavit a s naším proslulým optimismem jsme pokračovali dál. Všichni jsme první den zvládli a těšili se na teplo ohně. Večer jsme rozdělali oheň a s nadějí na vysušení aspoň nejnutnějších věcí jsme okolo něj usedli. Oheň plápolal a ani celý spadlý strom, který jsme dotáhli z blízkého lesa, nám kvůli neustálému dešti nepomohl.
Druhý den nás čekala divoká řeka. Počasí bylo stále stejné v bledě modrém. Již při prvním sjezdu řeky aspoň naši posádku přešla všechna starost o počasí. Musím říct, že to je hodně unikátní zážitek, který bych zde nedokázal popsat ve své plné kráse. Tohle si zkrátka každý musí zažít.
Večer probíhal „skautsky“ spořádaně, ovšem naštěstí přestalo pršet, tudíž se dalo vysušit některé oblečení. Další den nás bohužel čekal již poslední den vody, a i přes nepřízeň počasí se nám nechtělo jet domů. Myslím si, že právě toto počasí nás některé dokázalo dost utužit a donutit spolupracovat i přes některé neshody.
Vidět Krumlov z paluby lodě je nepopsatelně krásný zážitek a vidět ho z této perspektivy naposled nás některé dělal smutnými. Během kurzu nám dozorovali pan učitel Šimáček, paní učitelka Neprašová a na pomoc jim přišla naše úžasná třídní učitelka Karlíková s panem učitelem Tulisem. Právě díky nim a jejich znalostí všemožných písní drželi naší dobrou náladu nad hladinou a hlavní dík patří jim, že to s naší pověstnou třídou zvládli.
Byl to nezapomenutelný zážitek, který bych si s radostí zopakoval.
Leon Felkr 3.B
Fotogalerii naleznete ZDE
